O pořadu Infiltrace: Obchod s duší
Pořad "Infiltrace: Obchod s duší" otevřel velké téma a je určitě užitečné jej vidět. Ač je potřeba vnímat i jeho velkou předpojatost, která je u autorek projektu "Infiltrace" v jednotlivých dílech (alespoň v těch, co jsem viděla) dost zřetelná. Nejde o snahu zachytit problematiku objektivně, přesto vnímám zhlédnutí pořadu za přínosné.
Zaujal mě jeden z komentářů, který jsem našla pod odkazem na facebookové stránce České televize u příspěvku k tomuto dílu pořadu Infiltrace:
"Bohužel dost tendenčně podaný dokument, který s očividnou
subjektivitou automaticky implikuje, že nejlepším řešením je nechat se
vtáhnout do osidel církve coby domněle "tradiční" instituce a že
vědecký, čistě materialistický pohled na věc rovná se objektivní
hodnocení. Problémem opravdu není to, že jsme se po více než tisíc let
trvající okupaci importovaným a násilně vnuceným náboženstvím konečně
vymanili z jeho sevření a začali se svobodně vracet ke své původní,
přirozené spiritualitě - ba naopak. Problémem je, že snahy o naše
vykořenění byly církví prováděny tak dlouho a systematicky, že je dnes
pro spoustu duchovně hledajících či tápajících obtížné na něco navázat a
tato bezradnost poskytuje ideální živnou půdu pro všemožné šarlatány.
Ti mají na tomto uprázdněném poli bohužel obrovskou převahu, protože zde
chybí skutečné duchovní autority a běžný člověk ani neví, jak je
odlišit od všudypřítomného braku. Nebo v ideálním případě, jak se vydat
na tuto cestu sám, být sám sobě kompasem a žádnou vnější autoritu
nepotřebovat. Parazitování na neštěstí či bezradnosti druhých je
každopádně hnus, který jakékoli duchovnosti nemůže být vzdálenější. A je
úplně jedno, zda je předvádí šarlatán, farář či kdokoli jiný."
I já jsem se na své cestě několikrát dost silně spálila při návštěvě lidí, kteří, snad v dobré víře, poskytovali jakési ezo poradenství. A některé zážitky, tehdy i z dnešního pohledu, hodnotím jako celkem děsivé a pro psychiku silně zatěžující. Zkušenost mě naučila, že k vykonávání terapeutické práce je potřeba nejen velká dávka empatie (kterou bohužel ne každý ezo poradce oplývá), ale také dostatečné vzdělání a nepřetržitá práce na sobě. A veliká, opravdu veliká a neustálá sebereflexe.
Snad už mám po zkušenostech lepší odhad, ale naprosto chápu lidi, kteří v zoufalé situaci hledají oporu. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že od hluboké duševní bolesti Vám nepomůže nikdo. Tou si každý prochází vlastně úplně sám a je to cesta, která může být svým způsobem krásná a přínosná. Oporu a určitou pomoc může poskytnout rodina, opravdoví kamarádi a dobrý, tzn. empatický, zkušený a vzdělaný psychoterapeut, případně psychiatr.
Mně osobně žádná vyloženě ezo technika (tzn. bez silného psychoterapeutického zázemí) nikdy žádný trvalejší přínos nepřinesla. Každé takové "sezení" jsem někde uvnitř vnímala jako odevzdání své síly někomu jinému, kdo měl pak na mou psychiku silný vliv. A to jsem nevnímala jako zdravý stav. Můj osobní vývoj se odráží i ve vývoji Divotvůrny, jejíž program se od občas ezotericky zaměřených akcí transformuje více do programů spojených s psychoterapeutickými technikami a propojování s vlastní identitou, silou a moudrostí přírody, která nepotřebuje žádná další "přikrášlování".
Co je za smrtí nevíme nikdo. A neví to dle mého názoru a mých zkušeností ani ti, kdo "komunikují" s duchy, anděly, bytostmi. Věřím, že tito lidé komunikují ve velké většině s vlastním, resp. kolektivním nevědomím.
Všichni jsme mystériem smrti sjednoceni - a ono nejde ani uplatit, ani obejít, ani zmanipulovat. Všechno na čem záleží je, abychom život, který máme teď a jenž je tak křehký, naplnili smyslem, láskou a vřelostí k druhým i k sobě, bez ohledu na to, jestli nás po smrti něco čeká, nebo ne. Jak napsalo a prohlásilo mnoho moudrých lidí - je třeba naučit se žít i s otazníky. V tom spočívá velká svoboda.
D z D 💗
odkaz na pořad: https://www.ceskatelevize.cz/porady/1092813857-infiltrace/419235100181001-obchod-s-dusi/